Průběh onemocnění Bechtěrevovou chorobou

Už samotný charakter hlavních příznaků tohoto onemocnění naznačuje, že dost dobře možné předvídat, jak bude nemoc postupovat v každém konkrétním případě. Nakonec také už proto, že postup obtíží lze do značné míry ovlivnit například tím, zda si vezmeme k srdci doporučení lékařů,   a budeme se každý den půlhodinku věnovat cvičení, či se naopak jednoduše smíříme s postupným omezováním naší pohyblivosti. Průběh Bechtěrevovy choroby se tak zpravidla nevyznačuje jedním  typickým sledem změn zdravotního stavu, ale spíše je příhodnější mluvit o různých variantách či formách nemoci. Zatímco totiž některé pacienty čeká silné ztuhnutí páteře, jež z nich nakonec udělá invalidy, u jiných pacientů se přítomnost Bechtěrevovy nemoci může odrážet pouze příležitostnými  epizodami, kdy na sobě nemocný pociťuje její obvyklé příznaky.

Spolu s tím je také ve většině případů podobně proměnlivé i samotné tempo, jímž onemocnění postupuje. V praxi se tak můžeme setkat jak s pacienty, u nichž Bechtěrevova choroba postupuje skutečně velice rychle, a nemocný je tak vystaven hrozbě invalidity již poměrně záhy. Na druhou stranu se ale u velké části  sledovaných případů daří závažnějším zdravotním problémům vyhýbat, a výraznější rizika tak následně nemocnému hrozí až spolu s příchodem opravdu požehnaného věku.

I přes tyto skutečnosti však samozřejmě i u Bechtěrevovy choroby nacházíme některé svorníky spojující případy, kdy se onemocnění odehrávají podle na první pohled značně odlišných scénářů.  Například tak je pro počáteční fázi Bechtěrevovy choroby charakteristická skutečnost, že bolestivé prvotní příznaky se začínají objevovat velice pozvolna, a navíc v nepravidelných intervalech.  Typicky je hlavním centrem bolesti místo, v němž se spojuje pánev s křížovou kostí. Bolestivost zde přichází nejčastěji po několika hodinách strávených v automobilu či autobuse, na divadelním představení nebo v kině. Přichází obvykle v průběhu noci, přičemž nás dokonce může i sama probudit, a protože sama o sobě nemusí hned ustoupit, často nezbývá než se pokusit páteř rozhýbat.

Bechtěrevova choroba není chřipka. Proto je na místě počítat s tím, že nás bude sužovat skutečně dlouhodobě. Chronický charakter tohoto onemocnění se proto v žádném případě nevyplatí podceňovat. I ty nejoptimističtější odhady trvání nemoci hovoří o přinejmenším třech měsících, k čemuž je však zároveň nutno dodat, že nejčastěji jde spíše o otázku několika let, a často potom mnoha let.

Protože Bechtěrevova choroba jako taková s sebou přináší záněty meziobratlových plotének, stejně jako dalších podobně důležitých součástí páteře, spolehlivě vede k jejímu pozvolnému ztuhnutí. Někdy se však nemusí zůstat ani u něj. U některých pacientů se totiž vyvíjí až do podoby  úplného srůstu znemožňujícího pohyb páteře jako takový. V takovém případě jde o následek tvorby kostěných můstků spojujících jednotlivé obratle, který nakonec dává vzniknout tzv. bambusové páteři. Alespoň částečnou naději zde může reprezentovat fakt, že do této fáze, pokud k ní tedy vůbec dojde, Bechtěrevova choroba dojde za více než deset let od jejího propuknutí.

Určitě však nejde o dostatečný důvod k předčasné úlevě.  I při již drobném ztuhnutí páteře totiž nemocný čelí značnému riziku, a to především v podobě možných zlomenin páteře. Změny páteře, k nimž dochází spolu s postupným rozvojem onemocnění totiž znamenají také to, že ve srovnání s běžným stavem je páteř člověka postiženého Bechtěrevovou chorobu několikanásobně zranitelnější. Snad ani nemusíme dodávat, že zlomenina páteře může nezřídka končit smrtí.

sponzorovane odkazy