Příznaky mononukleózy

Onemocnění mononukleózou v jeho první fázi často komplikuje fakt, že zpočátku jeho příznaky mohou více než cokoliv jiného připomínat běžnou angínu streptokokového původu. Objevují se tak zejména pocity mimořádné únavy, nezvyklé schvácenosti či neschopnosti zvládat obvyklé činnosti, kteréžto příznaky doplňují obligátní zvýšenou teplotu. Spolu s tím propuknutí nemoci mohou doprovázet rovněž změny v oblasti krku. Typicky tak například přichází bolesti v krku, jakož i bolestivé zduření lymfatických krčních uzlin. Mandle i celé hrdlo získají zarudlou barvu, kterou může doplnit jejich bílý povlak. Tedy na první pohled angína jak řemen.

Ze čtveřice zmíněných hlavních příznaků mononukleózy je obvykle zdaleka nejvyšší pozornost věnována únavě. A nutno říci, že že podle všeho oprávněně. Pocity silné únavy totiž u nemocného mohou přetrvávat i po dobu až několika měsíců, a proto je třeba se podle toho zařídit.

U velké části zaznamenaných případů přitom lze zpětně pozorovat, že silná únava se objevuje s předstihem před ostatními příznaky, a to nejčastěji v řádu několika dnů až týdnů. Co do její intenzity, podle slov většiny pacientů je její síla jen obtížně srovnatelná s malátností, již známe z onemocnění chřipkou. Proto je také pro množství nemocných velice obtížné zvládat i ty nejběžnější úkony typu vstát ráno z postele.

Podezření, že natolik silné pocity únavy skutečně nejsou z ranku běžných následků hýření, nedostatku spánku či chřipkového onemocnění potom skutečně prokazují některé studie, podle nichž existuje souvislost právě mezi virem zodpovědným za rozvoj mononukleózy (tzv. virus Epstein-Barrové) a spouštěči onemocnění známého jako chronický únavový syndrom.

Zvýšená teplota ve většině případů obvykle výrazněji stoupá v průběhu odpoledne a kulminuje spolu s příchodem večera. Nezřídka přitom právě horečky blížící se hranici 40 °C spolu se silnými pocity únavy představují hlavní příznaky onemocnění. V takovém případě pak hovoříme o tyfoidní formě mononukleózy, pro níž je charakteristický zejména delší průběh, než je tomu u jejích jiných forem. Skutečnost, že jak prvotní fáze, tak naopak ústup nemoci mohou probíhat až v řádu měsíců na druhou stranu může částečně kompenzovat fakt, že tato varianta se obvykle odehrává, aniž by během ní docházelo k zásadnějším zdravotním komplikacím.

Jedním z důležitých problémů spjatých s diagnostikou mononukleózy je dále i to, že bolest v krku, kterou nemoc pravidelně doprovází, lze jen velice obtížně rozlišit od bolesti typické pro běžné angíny. Zde tak nezbývá než upozornit, že za určité vodítko pro správné stanovení diagnózy lze považovat možné zarudnutí ploch horního patra, kterým se ohlašuje právě mononukleóza.

Situace je o něco snadnější v případě postižení lymfatických uzlin. Onemocníme-li mononukleózou, objeví se zpravidla zduření jak v oblasti předních, tak i zadních uzlin, které navíc nabývá podobných tvarů i rozměrů po obou stranách. Ačkoliv nejčastěji ke zvětšení lymfatických uzlin dochází v kombinaci s dalšími popsanými příznaky, nemusí to být pravidlem! U některých pacientů totiž zduřené lymfatické uzliny bývají jediným signálem odkazujícím k propuknutí nemoci.

Důležitá je zde však ještě jedna věc. Pokud ke zvětšení uzliny dojde pouze na jednom místě, tedy pouze na jedné polovině těla, a spolu s tím přicházejí ke slovu nečekané úbytky na váze, pocity silné únavy či horečky, je na místě okamžité vyhledání lékaře. Může totiž jít o mnohem vážnější onemocnění, než je mononukleóza.

sponzorovane odkazy