Složitý název chronická obstrukční plicní nemoc v sobě skrývá chronickou bronchitidu a plicní emfyzém. Jak již ze samotného názvu vyplývá, jde o onemocnění dolních cest dýchacích. Hlavně tedy nemoc postihuje plicní tkáně, kdy dojde k obstrukci (čili překážce) v plicní tkáni, čímž se pacientovi zamezuje v plnohodnotném dýchání. Při chronické obstrukční plicní nemoci dochází ke zvýšenému odporu v dýchacích cestách. Tento odpor představuje zásadní překážku pro proudění vzduchu při výdechu. Výskyt chronické obstrukční plicní nemoci je častější u mužů než u žen a onemocní jí kolem pěti až dvaceti procent dospělé populace. Tento druh onemocnění se úzce spojuje s kouřením cigaret a prací v prašném prostředí (např. při těžbě v uhelných dolech, v cihelně či při broušení skla).
U chronické obstrukční plicní nemoci najdeme dvojici základních rizikových faktorů. Tím prvním je kouření, při němž se plicní sklípky zanáší dehtem a dalšími nečistotami z cigaretového tabáku. Plicní sklípky jsou přitom velice důležité, protože se jedná o malé komůrky, v nichž se zachytává kyslík, jenž se odtud rozvádí krví do celého organismu. Pokud se v sklípcích již něco nachází, pak se zde nemůže kyslík předávat a také se snižuje samotný plicní objem. Druhým významným faktorem pro vznik chronické obstrukční plicní nemoci je práce nebo i život v prašném prostředí. V takovém případě dochází též k ukládání nečistot v plicních sklípcích a jejich následnému rozrušování a přestavbě. Při vdechování pak také dochází k nebezpečí kvůli překážce – obstrukci. Nebezpečné látky, které jsou rizikové, mohou být dusíkaté plyny, uhlovodíky, oxid siřičitý či formaldehyd. To ovšem nejsou jediné dva rizikové faktory, protože nebezpečí může představovat i opakování infekcí v dýchacích cestách, znečištěné okolní ovzduší. Podstatnými faktory je také věk, protože s přibývajícím věkem roste možnost onemocnění, či pohlaví, protože poměr onemocnění mužů a žen je přibližně 2:1. Dalšími rizikovými faktory jsou opakované zápaly plic, astma či prodělaná tuberkulóza.
Dá se vůbec nějak dopředu opatřit proti onemocnění chronickou obstrukční plicní nemocí? Jistě že se jí dá předcházet! Příliš se na ní nevztahuje genetika, takže jestliže jí někdo z rodiny měl, ještě to automaticky neznamená, že musí touto chorobou onemocnět i někdo další. Stačí dodržovat několik důležitých opatření. Základním prvkem prevence je nekouřit. Jestliže kouříte, pak byste měli přestat, protože riziko projevu onemocnění se snižuje, pokud s kouřením přestanete. Další důležitou složkou prevence je zdravý a aktivní životní styl. Ve stravě bychom se měli zaměřit na ovoce, zeleninu, dostatečné množství bílkoviny, stejně jako na aktivní cvičení a pohyb na čerstvém vzduchu. Podobně jako kouření cigaret, i pobyt v prašném prostředí, může být velice škodlivý. V případě práce v takovém prostředí platí jako ochranné opatření důkladné používání ochranných pomůcek, tzv. respirátorů. Preventivně působí taktéž snižování počtu infekcí dýchacích cest, s čímž opět souvisí zdravý životní styl. Pomocné může být i očkování proti chřipce.
A jak se vlastně taková chronická obstrukční plicní nemoc projevuje? Jelikož název chronická obstrukční plicní nemoc v sobě vlastně obsahuje nemoci dvě, jež se od sebe liší svým patologickým nálezem, ale přesto je poměrně obtížné je od sebe odlišit nebo se dokonce vyskytují společně. První z těchto nemocí je chronická bronchitida, jež se definuje zvýšenou sekrecí hlenu spojenou s chronickým kašlem, který trvá tři měsíce v roce a minimálně dva roky po sobě. Tato definice však není úplně jednoznačná a je nutné podrobit pacienta plicnímu a kardiálnímu vyšetření, aby se podezření na chronickou bronchitidu mohlo odlišit od jiného onemocnění. Jejím patologickým nálezem je zvětšování hlenových žlázek. Stěna plicní tkáně je následně napadena infekcí, kvůli čemuž dojde k obstrukcím tvorbou hlenového hnisu. V plicích vdechovaný vzduch se poté rozprostírá nerovnoměrně. Tento proces je následně příčinou nedostatečného okysličení krve, což může vést k promodrávání kůže, stažení cév a vysokému plicnímu tlaku. Typické je ranní odkašlávání velkého množství hlenu, který se během spánku v horizontální poloze nahromadil. Druhou nemocí je plicní emfyzém, který je charakteristický trvalým zvětšením plicních sklípků v plicní tkáni, čímž dojde k zániku překážek mezi jednotlivými sklípky, což následně vede k rozbourávání plicní tkáně. Mohou vznikat velké prostory vyplněné vzduchem, které se nedají využít pro dýchání, takže ztrácejí svou funkci. Tyto vzduchové kapsy poté způsobují podobnou obstrukci jako hlen u chronické bronchitidy. Člověk s tímto onemocněním se projevuje jako dušný, hlavně při pohybu nebo větší fyzické zátěži a v pozdější fázi dokonce i v klidu či při běžných činnostech. Typické dechové odlišnosti od normy lze často slyšet i obyčejným sluchem. Jedná se o typické pískoty či vrzoty. Nemoc vede k srdečním komplikacím. Při diagnostice lékaři využívají rentgenové vyšetření plic, stanovení hladiny krevních plynů, spirometrii, poslech plic či počítačovou tomografii.
Základní léčbou chronické obstrukční plicní nemoci je konec s kouřením, změnit profesi či místo bydliště v případě prašného prostředí, a pokud to nelze jinak, pak raději používat ochranné pomůcky. Choroba vede velmi často k úplné invaliditě, kdy nemocný v podstatě nemůže pracovat. Při léčení je velmi důležitá psychická podpora ze strany lékaře i rodiny. Nemocný musí dostávat léky, tzv. bronchodilatancia, které se zpravidla podávají inhalační formou, díky čemuž se účinné látky dostávají přímo na potřebné místa v plicích. Podstatné je také polohování, aby došlo k odkašlávání přebytečného hlenu z průdušek. Jestliže není polohování dostatečně účinné, je potřeba přejít na mechanické odsávání. V poslední fázi chronické obstrukční plicní nemoci musí být pacient stále častěji napojený na kyslík. Jakmile není napojení na kyslík dostatečné, musí být pacient dopraven na jednotku intenzivní péče, kde se mu kyslík nasadí formou intubace, tracheostomií nebo jen maskou přes ústa. Záleží vždy na vážnosti stavu. Podstatné je, aby pacient neonemocněl nějakou další infekcí dýchacích cest, protože i chřipka u pacienta dokáže vyvolat stav, jenž ho ohrožuje na životě.
Kromě aktivního kouření by se mělo u pacienta omezit také pasivní kouření. Nemocný by též měl spát s více polštáři, aby zařídil lepší odstraňování hlenu z plic. Pomocná může být i dechová rehabilitace či lázeňská léčba. Pomáhat může i hra na dechový hudební nástroj.
Nejnovější komentáře