Roztroušená skleróza může nabývat v podstatě dvou základních forem. Jednak jde o variantu, kdy k jednotlivým atakům nemoci nedochází příliš často, přičemž rozsah poškození, jakož i intenzita jednotlivých příznaků, nemusí být být příliš výrazný, a to ani po několika letech. V takovém případě obvykle hovoříme o tzv. benigní roztroušené skleróze. Takový scénář se přitom týká jen velice přibližně asi deseti až patnácti procent všech nemocných.
Stejně tak je ale možné, že s sebou choroba naopak bude nést ataky relativně často, jejich následky budou na zdraví nemocného dopadat mnohem silněji, a budou v mnohem kratším časovém horizontu vést k trvalé neschopnosti běžného fungování. Nemoc v této podobě postupuje značně rychleji.
U čtyř z pěti pacientů zároveň platí, že roztroušená skleróza se zpočátku projevuje v tzv. remitentní fázi. Což znamená, že její typický průběh na sebe bere podobu střídání fází ataků s následnými remisemi. Často tak má pacient za sebou nejprve období ataků, které nekončí závažnějším neurologickým poškozením, a po nich nastupující remise pak dokonce během prvních let onemocnění nemusí být vůbec spojeny s jakýmikoliv příznaky.
Samozřejmě je předčasné se v této fázi příliš radovat. Je totiž statisticky doloženo, že každý druhý nemocný se v průběhu prvních deseti let od propuknutí nemoci dostane z remitentní roztroušené sklerózy do jejího závažnějšího stadia, které označujeme jako tzv. sekundární chronickou progresi. Pro ni je pak typická přítomnost již nevratného neurologického deficitu, který přichází v postupných krocích. Kromě toho je pro sekundární chronickou progresi charakteristické rovněž to, že další relapsy se objevovat sice mohou, ale zároveň také nemusí. A nadto pokud k nim skutečně dojde, ve většině případů se neodehrávají v natolik „vyhrocené“ formě, jako tomu bylo u prvního, remitentního stadia onemocnění.
Roztroušená skleróza se však může dále objevit i skrze strmý nárůst neurologického poškození, k němuž dochází v období mezi jednotlivými relapsy. Tento případ je pak ze zřejmých důvodů z hlediska budoucích vyhlídek značně nepříznivý.
Veškeré odhady dalšího vývoje zdravotního stavu jsou u roztroušené skleróze pochopitelně velice ošemetné. Přesto však lze říci, že je možné alespoň částečně odhadnout směr a rychlost, kterou u daného pacienta onemocnění může postupovat.
Důležitý je zde především dokonalý přehled o jeho dosavadním průběhu. Nezbytné je zde přitom znát zejména počet doposud prodělaných relapsů, k nimž došlo v průběhu prvních dvou let od diagnostiky onemocnění. Spolu s tím je potřeba znát také časové rozmezí mezi příchodem prvního a druhého relapsu. Dále počet lézí spojených s projevem prvních příznaků klinického rázu, ale v neposlední řadě také celkovou míru atrofie centrální nervové soustavy. Právě zde se také ukazuje nezbytná úloha stupnice užívané popisu pokročilosti nemoci, která je známá jako tzv. Kurtzkeho stupnice či EDSS. Čas, který nemoc potřebovala k postupu do jejího třetího stupně je totiž také významný ukazatel v prognostice možného vývoje.
Sama stupnice je pak desetibodová, přičemž první stupeň signalizuje pouze drobné posuny neurologického nálezu. Zmíněný třetí stupeň již naznačuje výraznější omezení hybnosti, které však s sebou nenese nutnost přiznání pracovní neschopnosti. Například stupeň osm však již znamená jen omezenou schopnost postarat se o sebe bez cizí pomoci.
Nejnovější komentáře