Uvádí se, že na území České republiky toto onemocnění postihne v průměru jednu z devíti set osob. Na první pohled se tak snadno může zdát, že jde o relativně marginální problém. Pokud se však podíváme statistiky popisující celkové počty nemocných, pak zjistíme, jde o chorobu, která přímo postihuje téměř patnáct tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že s sebou ve své rozvinuté fázi roztroušená skleróza nese výrazné omezení pohyblivosti, a mnohdy tak pacient končí i na invalidním vozíku, není radno její výskyt podceňovat. Nakonec i proto, že první útok nemoci přichází znenadání a navíc ve většině případů mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.
Jednoznačně nejrozšířenější neurologické onemocnění chronického rázu může začít jen velice nenápadně. Překvapivé pocity únavy, brnění rukou, motání hlavy. První vyšetření navíc nemusí okamžitě odhalit skutečný rozsah problémů. To proto, že že roztroušená skleróza nepatří nemoci, které by bylo možné diagnostikovat na základě pevně daného průběhu obtíží. Prakticky každý popsaný případ se totiž odehrává podle vlastního scénáře. Zatímco u některých pacientů dominuje střídání téměř bezpříznakových fází klidů a naopak sérií jednotlivých ataků, u jiného se příznaky postupně zesilují.
Hlavní příčinu navíc dosud není možné jednoznačně určit. Jasněji má dnešní medicína v otázce jejího postupu. Roztroušená skleróza napadá bílou hmotu centrální nervové soustavy. Zde vlastní imunitní systém nemocného poškozuje obaly jednotlivých nervových vláken, aby tak následně došlo k zánětům, které mohou skončit až nevratným poškozením nervů.
Na rovině jednotlivých projevů nemoci pak dotyčná osoba kromě výše popsaného pociťuje problémy se zrakem, dále především s celkovou koordinací těla. Objevují se závratě, třes rukou, jejich brnění a mravenčení, ale například také inkontinence. Ještě jednou zde připomeňme, že jejich vývoj může být značně individuální.
Obvykle však ataky přichází po někdy i relativně dlouhých obdobích klidu. Roztroušená skleróza neblaze proslula také proto, že v situaci, kdy zavčas nedojde k její léčbě, lze očekávat, že zhruba mezi desátým a dvacátým rokem jejího trvání přejde do další fáze, kterou charakterizuje zhoršení většiny neurologických obtíží. V důsledku toho tak je možné říci, že každý druhý pacient se pak v mnoha ohledech stává invalidním – nemocný ztrácí v podstatě postupně ztrácí plnou kontrolu nad svým tělem.
Z tohoto pohledu se tak ukazuje jako nezbytná podmínka co možná nejnadějnějšího výhledu do budoucna zejména brzká diagnostika tohoto onemocnění, a spolu s tím logicky také včasné zahájení léčby. Jedině tak je totiž možné poměrně velkou část nervového systému ochránit před hrozícím poškozením.
Ani tehdy, pokud se roztroušenou sklerózu podaří odhalit skutečně brzy, by však pacient neměl propadat přehnanému optimismu. Dnes totiž není možné nemoc úplně vyléčit, protože není možné odstranit její hlavní příčinu, a nezbývá tak než se soustředit „pouze“ na aplikaci postupů, kterými lze ovlivňovat známé symptomy. Výsledkem je jak značná úleva od jejích nepříjemných projevů, celkové zpomalení jejího rozvoje, a v neposlední řadě také snížení rizika opětovných ataků nemoci.
Dobrou zprávou zde může být také fakt, že i přes veškeré komplikace, jež s sebou nese, je doloženo, že roztroušená skleróza nemá výraznější vliv na délku života.
Nejnovější komentáře