Touretteův syndrom je onemocnění, jehož příznaky je možné pozorovat již od útlého dětství. Zároveň je všeobecně známo, že právě u dětí trpících Touretteovým syndromem bývá velice často diagnostikováno množství dalších zdravotních problémů, které výskyt tohoto onemocnění doprovází. Patří sem zejména velice často skloňované poruchy učení či hyperaktivita nebo koktání. A právě proto se velké pozornosti těší nejrůznější soupisy doporučených rad týkajících se těch nejmenších pacientů s Touretteovým syndromem. Podívejme se nyní i my na to, jak vypadají nejdůležitější zásady týkající se specifických nároků těchto nemocných.
Stejně jako v případě kterékoliv jiné osoby u níž byla prokázána přítomnost Touretteova syndromu bychom i u dětí vždy měli myslet na to, že opakující se tiky nejsou projevem svévole či snad rozjívenosti, ale naopak jde o problém který každého, u koho se vyskytne, hluboce trápí, a jako takového se není možné jej zbavit mávnutím kouzelného proutku.
Proto bychom se dětem s tímto onemocněním vždy měli snažit důkladně naslouchat a obrnit se při jednání s nimi dostatkem trpělivosti, která je nezbytnou podmínkou vybudování vztahu založeného na vzájemné důvěře, která je pro takové dítě naprosto nezbytná. Udržení přívětivého duchovního klimatu si samozřejmě rovněž bude žádat pěstování co nejužších vztahů mezi školou a rodinou, které umožní pružně reagovat na měnící se potřeby dítěte se specifickými učebními nároky.
Neméně důležité je přitom dohlédnout i na to, aby se dítě mohlo dostatečným způsobem věnovat svým zájmům či koníčkům – právě během nich totiž mnohé nežádoucí příznaky Touretteova syndromu často velice výrazně ustupují. Obecně řečeno pak jsou vhodné aktivity především takového rázu, při nichž dítě není vystaveno stresujícím situacím. Raději proto volíme například kroužek malování než závodní tenis s jeho tie-breaky, v nichž se teprve rozhodne o výsledku celého snažení. Spolu s tím je dobré se snažit v dítěti probouzet zájem o takové aktivity, jichž se můžete účastnit spolu s ním.
Pokud bychom potom měli upozornit na některé hlavní zásady týkající se vhodného přístupu k dítěti trpícím Touretteovým syndromem, je na místě v prvé řadě zdůraznit, že jeho důležitou součástí jsou zejména techniky, jimiž napomáháme posilování jeho sebevědomí. Není proto například úplně nejšťastnější chválu omezovat na situace kdy dítě v některé činnosti dospěje ke konkrétnímu výsledku, ale měli bychom umět kladně ocenit i samotný proces usilování, a naopak chvíle nezdaru nenechávat jen na něm samotném, ale snažit se být při tom a umět povzbudit či vhodně poradit.
Dítě by však zároveň v žádném případě nemělo mít pocit, že žije v jakési zlaté klícce, která jej bezezbytku ochraňuje před nepříznivým společenským klimatem okolního prostředí. Vhodnější je proto snažit se účastnit jeho aktivit, ale zároveň stanovit jasný denní režim, během nějž se tak bude dít.
Důležitou součástí všech těchto snah by mělo být i umění řešení konfliktů s dítětem. Zde je hlavní zásadou raději nenápadné odměňování žádoucího chování, a naopak nevěnování pozornosti nevhodným způsobům chování – jedině tímto způsobem pak můžeme dosáhnout toho, že si dítě podobné vzorce jednání nezafixuje pro budoucí použití. Samozřejmě se striktně vyhýbáme veškerým fyzickým trestům – všechny problémy se snažíme řešit slovně.
Nejnovější komentáře