Touretteův syndrom je neurologicko-psychiatrické onemocnění vzbuzující poměrně velkou pozornost. Osoby, které jím trpí, lze totiž bezpečně rozeznat především kvůli charakteristickým tikům, jež jsou jedním z vůbec nejviditelnějších projevů tohoto onemocnění. Spolu s tím je Touretteův syndrom známý rovněž coby nemoc, která může stát v pozadí neobvyklé gestikulace či grimas, které stejně tak může doprovázet třeba i vykřikování vulgárních slov.
Touretteův syndrom (čteme jako „turetův“) byl poprvé celistvě popsán neurologem francouzského původu Gillesem de la Tourette, a to již na sklonku 19. století, kdy roku 1885 publikuje práci věnovanou této nemoci, jejíž součástí byl popis zdravotního stavu u devíti jeho pacientů. Dnes, o více než sto let později, potom můžeme říci, ze Touretteovým syndromem trpí v průměru 50 lidí z každých 100 000. Dále zde platí, že toto onemocnění v mnohem výraznější míře postihuje muže, pacientek u nichž bylo diagnostikováno je asi třikrát až čtyřikrát méně. Touretteův syndrom se vyskytuje ve všech zemích světa.
Ještě zde dodejme, že nejvyšší počet nemocných nacházíme mezi dětmi, kde se jeho hodnota blíží až k 1 %. Zpravidla se u nich objevuje již ve věku kolem sedmi let, ale k jeho rozvoji může docházet i mnohem později, žádnou výjimkou nejsou ani pacienti blížící se osmnácti letům věku.
Touretteův syndrom je částečně možné považovat za dědičně předávané onemocnění, větší pozornost je však na místě věnovat zejména některým nežádoucím vlivům, které k rozvoji syndromu mohou přispět v průběhu těhotenství resp. vývoje plodu. Co se týče jeho hlavních příčin, přestože lékaři dosud v této věci nemají naprostou jistotu, obecně se má za to, že tato nemoc je dna vrozeným postižením bazálních gangrií, tedy mozkových jader přítomných v obou hemisférách.
Řadíme ji mezi chronické nemoci, s nimiž se lidské tělo musí potýkat v průběhu celého života, a to i přesto, že v průměru u zhruba jedné pětiny nemocných v dospělosti dochází k úplnému vymizení nepříjemných příznaků. Už tato skutečnost tedy naznačuje, že jde o nemoc, kde intenzita jejích příznaků v čase kolísá. Celkové je však možné typický průběh onemocnění popsat jako zprvu relativně nenápadnou přítomnost jejích příznaků, které se později plně rozvíjejí – zejména v průběhu rané puberty bývá možné zaznamenat přechodné zhoršení celkového stavu. Spolu s příchodem dospělosti však zpravidla nepříjemné tiky ustupují a celkově se zdravotní stav nemocného zlepšuje.
I zprvu velice intenzivní tiky tak nemusí být ihned spojovány s vyhlídkami na nepříliš růžovou budoucnost: bude-li se nemocný pohybovat v chápavém prostředí a nebude-li například vystaven přílišným stresovým situacím, s největší pravděpodobností bude moci vést plnohodnotný život tak, jako většina ostatních lidí s Touretteovým syndromem. Dobrou zprávou samozřejmě je i to, že ačkoliv je za hlavní příčinu nemoci shledávána vrozená porucha v mozku, neexistuje souvislost mezi Touretteovým syndromem změnami inteligence – v žádném případě tedy nejde o jakoukoliv formu mentální choroby. Naopak lze u mnoha pacientů najít neobvyklé vlohy pro kreativní činnosti. Za příklad nám zde za všechny mohou posloužit třeba nejslavnější pohádkář všech dob, dánský spisovatel Hans Christian Andersen, nebo nejvýznamnější představitel francouzského naturalismu, Émile Zola.
Nejnovější komentáře