I když se s chronickým únavovým syndromem v českých médiích pravidelněji setkáváme teprve v průběhu posledních pár let, není úplně vhodné jej brát za onemocnění, jehož šíření jde ruku v ruce se zrychlujícím se tempem života jednadvacátého století. Už letmý pohled do historie totiž napovídá, že se stejným druhem obtíží se lidstvo potýká mnohem déle. Přinejmenším je možné říci, že tuto formu chronické únavy bylo možné léčit již v 19. století, kdy byla označována jako neurastenie, a klíčovou součást léčby zde ztělesňoval extrakt z lékořice. Dnešní chronický únavový syndrom byl rovněž hojně skloňovaným problémem v první polovině 20. století. Zřejmě vůbec největší pozornost však na sebe poutá teprve dnes, kdy přímo postihuje miliony lidí po celém světě.
Jako chronický únavový syndrom označujeme onemocnění, jež se vyznačuje především chronickým pocitem hluboké únavy a vyčerpání. Osoby u nichž byl tento syndrom určen spolu s tím zpravidla trpí problémy se spánkem, nezávisle na své vůli nejsou schopni vykonávat nezbytné denní činnosti, a v důsledku kombinace všech těchto faktorů následně mají velké problémy se soustředěním. Všechny tyto okolnosti pochopitelně nemohou zůstat bez vlivu na vnitřní vyladění člověka i jeho sociální život. Proto se u mnoha pacientů s chronickým únavovým syndromem setkáváme se skrytými formami deprese.
Ačkoliv se chronický únavový syndrom skutečně poměrně často objevuje u osob, kde intenzivní pracovní výkony střídají neuspořádaný osobní život a nedostatek odpočinku, není možné tento syndrom považovat za nemoc kořenící v psychické sféře člověka. Mnohé výzkumy totiž jednoznačně prokázaly, že chronický únavový syndrom je naopak biologického původu, přičemž je dnes stabilně řazen mezi tzv. neurologická onemocnění.
I přesto se však někdy můžeme setkat polemickými názory, chronický únavový syndrom je z valné části jen prachobyčejným simulantstvím. Skutečnost však jasně ukazuje, že podobné úvahy nejsou ničím než snůškou planých nesmyslů. Ostatně už proto, že snažit se ošálit své okolí přehráváním nemoci, kdy do té doby aktivní člověk velice často zůstane po skutečně dlouhé období, a to třeba i v řádu let, prakticky upoután na lůžko, člověku nepřináší žádné výhody. Nehledě na prokazatelné tělesné příznaky typu zvětšených uzlin či poruch imunity nebo oběhového systému.
Co se týče spouštěčů tohoto onemocnění, musíme bohužel konstatovat, že jednoznačné příčiny chronického únavového syndromu se dosud nepodařilo bezpečně určit. I proto dnes není možné ani formulovat zásady účinné prevence. Co však zároveň neznamená, že by v tomto směru měly skupiny nejvíce ohrožené touto nemocí (sem spadají především ti kdo jsou v produktivním věku a obecně rovněž spíše ženy než muži) úplně svázané ruce.
Vždy je proto vhodné snažit se co možná nejvíce minimalizovat naše vystavování stresovým situacím. Rovněž samozřejmě lidskému tělu prospívá dostatek odpočinku, stejně jako kvalitní, pestrá a přitom vyvážená strava. Všechny tyto okolnosti však, a tuto skutečnost musíme zdůraznit, bohužel nemůžeme považovat za dostatečnou ochranu před vypuknutím chronického únavového syndromu, a podobně ani jejich prostřednictvím se není možné této nemoci zbavit. Rovnice stres, nedostatek odpočinku a nedostatečná péče o naše tělo rovná se příchod chronického únavového syndromu zde jednoduše neplatí!
Nejnovější komentáře