Žaludeční vředy

S trochou nadsázky můžeme říci, že dvacáté století nebylo jen věkem elektřiny, ale stejně tak stoletím žaludečních vředů. Právě na jeho počátek se totiž datuje do té doby nebývalý nárůst výskytu tohoto onemocnění, jež byl bezpochyby spojen s mimořádnými změnami našeho životního stylu. Výsledkem pak je nelichotivé zjištění, že v rozvinutých zemích dnes lze zaznamenat problémy s žaludečními vředy u v průměru celých deseti procent jejich obyvatel!

O žaludečních vředech hovoříme tehdy, pokud dojde poškození stěny žaludku případně dvanáctníku, které se zde nezastavuje, ale naopak může postupovat skrze sliznice stále hlouběji. Jednoduše řečeno jde o následek narušení přirozené rovnováhy naší trávící soustavy, kdy dochází k  zintenzivnění produkce kyselin běžně přítomných v žaludku, které navíc doprovází pokles činnosti ochranných prostředků, jimiž se před nimi za běžných okolností může sliznice žaludku či dvanáctník bránit.

Nejde však jen o působení kyselin či útlum obranných reakcí. Významný vliv na vznikajícím problému má totiž také bakterie helicobacter pylori. Nečiní ji totiž sebemenší problémy fungovat v takto narušeném kyselém prostředí. Dokladem toho je nakonec skutečnost, že podle dostupných odhadů je jejími přenašeči až polovina všech obyvatel ČR! Na druhou stranu je třeba přiznat, že bakterie helicobacter není hlavním původcem žaludečních vředů u všech zaznamenaných případů.  U větší části jejích přenašečů totiž přítomnost bakterie v těle nemusí znamenat jakékoliv výraznější zdravotní obtíže, náchylní k nežádoucím změnám jsou zde jen někteří z nás.

Žaludeční vředy v současné době bohužel patří k velice rozšířeným civilizačním chorobám. Na vině jsou přitom pro většinu lidí nepříliš překvapivé faktory, jako je dlouhodobě nevhodné stravování, nadměrné pití alkoholu, kouření či užívání některých léků, které agresivně narušují prostředí žaludku či dvanáctníku.

Ačkoliv si onemocnění žaludečními vředy příliš nevybírá, je přesto možné říci, že ze statistického hlediska jimi jsou častěji postiženi muži než ženy, a to především muži v produktivním věku. Nepříjemným faktem je v tomto případě také to, že žaludeční vředy jsou zpravidla vším, jenom ne onemocněním, z nějž se za týden vyležíme. U mnoha pacientů tak nabývá chronického charakteru, kdy se žaludeční vředy s nemocným táhnou nejenom v řádu měsíců, či jednotlivých let, ale někdy až doslova po celý život.

Spolu s tím zároveň platí, že klasický průběh onemocnění žaludečními vředy se nese ve znamení střídání období relativního klidu, kdy na sobě pacient nemusí pozorovat jakékoliv příznaky toho, že je něco v nepořádku, s chvílemi, kdy se žaludeční vředy probouzí k životu, aby nemocného trápily přinejmenším urputnou bolestí.

Samotné žaludeční vředy lze popsat jako výsledek pokusu žaludečních šťáv o natrávení vlastní  sliznice žaludku. Před tímto nežádoucím procesem je sliznice za obvyklých podmínek chráněna hustou vrstvou žaludečního hlenu. V důsledku narušení rovnováhy uvnitř žaludku se však tato vrstva naruší. Některá místa sliznice se následně žaludečním šťávám skutečně podaří natrávit – vzniká vřed.

Tyto žaludeční vředy je pak možné rozlišit do tří kategorií. Jednak může jít o tzv. eroze, kteréžto označení se užívá k popisu narušení povrchu žaludeční sliznice či dvanáctníku. Kromě toho se však mohou objevit rovněž tzv. akutní vředy, tedy ty, kterým se daří postupovat hlouběji do narušené sliznice. Poslední možností jsou potom tzv. vředy chronické, u nichž poměrně často dochází k zánětům. Chronické žaludeční vředy se navíc hojí o poznání delší dobu, než vředy akutní.

sponzorovane odkazy