Artrózou v některé z jejích forem dnes trpí celých dvacet procent obyvatel Evropské unie. I proto se dnes můžeme poměrně často setkat s hlasy hovořícími o nové epidemii tohoto onemocnění. Jedním z hlavních důvodů tohoto tvrzení je také fakt, že ačkoliv artróza nejčastěji poprvé udeří zhruba kolem čtyřicítky, a kromě toho jí trpí až čtyři pětiny padesátníků, o starších skupinách ani nemluvě, lze dnes pozorovat obrovský nárůst jejího výskytu mezi mladými lidmi, a to od dospívajících až po třicátníky. Jde proto o výsostně aktuální problém.
Počátky tohoto onemocnění se obvykle nejčastěji ohlašují v podobě bolesti kloubů, jež přichází především po výraznějším fyzickém vypětí. Jde zde o přirozený následek zvyšujícího se tření uvnitř kloubu, kdy chrupavka nedokáže tlumit jednotlivé nárazy s dostatečnou účinností. Kromě nepříjemných pocitů bolesti se v mnoha případech objevuje také podezřelé ztuhnutí kloubů, kdy zjišťujeme, že před vlastním pohybem potřebujeme kloub nejprve takříkajíc rozhýbat. Žádnou výjimkou u artrózy dále nejsou ani záněty kloubů, kdy se objevují jeho zřetelné otoky, dané nadměrnou produkcí vnitřních tekutin. V důsledku tak obvykle sice můžeme postiženou končetinou pohybovat, ale neděje se tak bez bolesti, a zpravidla také pouze v omezeném rozsahu.
Výrazným problémem je v případě artrózy rovněž skutečnost, že toto onemocnění se u mnoha pacientů vyznačuje tzv. progresivním charakterem, což jinými slovy znamená, že zaznamenané potíže se pozvolna stupňují, což se následně ve značné míře může otiskovat na životním stylu pacienta, a to především skrze pozvolné snižování pohyblivosti postižené končetiny či končetin.
Nemusí přitom jít pouze o problémy s koleny, jak si často myslíme, ale stejně tak mohou být postiženy například kyčle, ale i ramena, klouby v páteři či dokonce klouby na rukou.
Artróza jako taková je v podstatě výsledkem nadměrného a jednostranného zatěžování našich kloubů. Typicky se tak o ní hovoří v souvislosti s vrcholovým sportem či přílišnou námahou spojenou s výkonem některých profesí. Mnozí z těch, kdo se drží tohoto pohledu však zapomínají na to, že například mezi padesátiletými bychom jen těžko mohli najít osmdesát procent bývalých sportovců, kteří si svou artrózu uhnali na hřištích či kurtech. Skutečnost je totiž taková, že naprostá většina přetěžovaných kloubů, u nichž se postupně vyvine právě artróza, byla vystavena nadměrné zátěži prostřednictvím nadbytečných kil jejich majitelů.
Chceme-li proto hledat skutečně častého viníka natolik masivního rozšíření artrózy, jehož jsme v současnosti svědky, měli bychom naši pozornost obrátit právě spíše směrem k otázkám životosprávy, ale v neposlední řadě také jen na první pohled paradoxně nedostatku pohybu. Je to totiž skupina lidí vykonávající sedavá zaměstnání v důsledku vedoucí ochablosti svalů a celkově nepříliš dobré fyzické kondici, z níž se rekrutuje podstatná část dnešních či budoucích pacientů.
A především. Ačkoliv to z většiny reportáží nemusí být příliš patrné, jedním z velice významných faktorů přispívajících k rozvoji tohoto onemocnění je v každém případě dlouhodobé vystavení stresovým situacím. To totiž vede ke stabilně nadměrnému napětí svalů, které je důležitým zdrojem jejich trvalého poškození. Poškozené svaly a vaziva v oblasti kloubů se totiž tak stávají méně pevnými, což následně vede nepřirozené zátěži samotného kloubu.
Nejnovější komentáře