Artróza patří mezi onemocnění, jejichž výskyt je silně spjat s věkem. Mezi padesátníky se tak například artritida přímo nedotýká jen asi každého pátého. U starších věkových kategorií je potom situace ještě o poznání vážnější. U lidí po sedmdesátce totiž lékaři artrózu obvykle diagnostikují dokonce u více než devadesáti procent obyvatel! I přes tato závažná čísla však není možné artrózu prohlásit jednoduše za chorobu přicházející s věkem. Vždy jde totiž především o otázku životního stylu. Záliba v tučném jídle, sedavý způsob života, nedostatek pohybu. Tak vypadají nejdůležitější signály hrozící, že s vašimi klouby v budoucnu nemusí být vše v pořádku.
Bylo by tedy chybou onemocnění artrózou vnímat pouze prizmatem stárnutí jako nevyhnutelnou daň za prožitá léta. Ve skutečnosti jde o skrz naskrz civilizační chorobu, jejíž výskyt je silně podmíněn právě způsobem, kterým jsme zacházeli s naším jídelníčkem a pohybovým aparátem.
Za vůbec nejrizikovější faktor, který můžeme spojit s rozvojem artrózy, lze potom nepříliš překvapivě označit nadváhu. Čím je vyšší, tím samozřejmě hůře. Přebytečná kila totiž spolehlivě vedou k nepřirozenému a nadměrnému zatížení našich kloubů, což se obvykle vůbec nejsilněji odráží na kloubech kolenních.
Na tomto místě je však nutno zároveň dodat, že v žádném případě nejde o onemocnění, které by postihovalo pouze notorické jedlíky, či osoby trpící obezitou ze zdravotních důvodů. Množství zaznamenaných případů se totiž týká také profesionálních sportovců, u nichž klouby mnohdy bývají dlouhodobě vystaveny velice silné zátěži. Podobná situace rovněž nezřídka nastává následek takového pracovního uplatnění, které opět nadměrně zatěžuje některé ve vztahu k onemocnění kloubů problémové části těla. Svoji roli v rozvoji onemocnění však nepochybně sehrávají rovněž vrozené genetické předpoklady.
Pokud tedy máme shrnout, základní příčiny tohoto onemocnění lze rozdělit do dvou skupin, přičemž v první nalezneme faktory označované jako všeobecné – nadváha, dědičnost, ale stejně tak třeba i cukrovka. Rizikové faktory však mohou být také lokální – jednostranná zátěž kloubů, ať už následkem intenzivního sportu či výkonu povolání. Hovoříme potom o tzv. primární osteoartróze, kdy není možné jednoznačně určit bezprostřední příčinu nemoci v daním případě, případně o osteoartróze sekundární, kdy lze případ alespoň přibližně spojit s konkrétními úrazy či tělesnými vadami.
Ve skutečnosti se pak samozřejmě obě tyto kategorie velice často prostupují, a konkrétní rizika daná tělesnou konstitucí či genetickým základem člověka se mohou vzájemně posilovat s „následky“ praktikovaných fyzických aktivit. Vždy potom platí, že největší problémy lze očekávat s kloubem či klouby, jež jsou stabilně a dlouhodobě vystaveny největší zátěži. Alespoň v tomto směru tak lze artrózu považovat za relativně předvídatelné onemocnění.
Na druhou stranu však bohužel ani dnes přesně neznáme podrobný mechanismus vzniku artrózy. Zatímco v dřívějších dobách se mělo za jisté, že na vině je zde prosté spojení vyššího věku s postupným opotřebením chrupavek kloubů, dnešní medicína spíše varuje, že jde jen o část vysvětlení, a pouze několik z více faktorů. Svůj význam pro propuknutí nemoci však nepochybně mají i některé prodělané choroby.
V prvé řadě je třeba zmínit onemocnění endokrinního charakteru, jako jsou cukrovka či akromegalie. Dále může jít o nemoci metabolismu, a samozřejmě přímo o onemocnění postihující samotné klouby, ať už jde o záněty či nejrůznější krvácení.
Nepříznivé následky prodělaných onemocnění se následně mohou spojit poškozením chrupavky, které se během vlastní artrózy dále prohlubuje. Chrupavka tak přestává být pevnou i pružnou jako doposud, stává se o něco tenčí, její povrch je hrubší, a spolu s trhlinami je výsledkem výrazně vyšší tření během každého pohybu.
Nejnovější komentáře