Ačkoliv je statisticky daleko nejčastější příčinou brnění rukou jednoduše nadměrný tlak na dané místo, ať už k němu dochází v průběhu spánku či dlouhodobějšího setrvání v jedné pozici, a jako takové po rozhýbání postiženého místa rychle ustupuje, měli bychom mít na paměti, že tomu tak nemusí být vždy. Stejně tak je totiž možné, že skutečnou hlavní příčinu celého problému představuje některé závažnější onemocnění, a brnění je tak pouze jeho průvodním jevem.
Vůbec nejrozšířenější příčinou brnění končetin je však právě stlačení nervů. Přitom platí, že zatímco se pocity brnění v případě nohou objevují zejména následkem dlouhotrvajícího sezení bez dostatečné možnosti přirozené změny polohy, u rukou k tomuto stavu dochází především v průběhu spánku. Proto je důležité nepodceňovat naši polohu během spánku, stejně jako vlastní tvar našich lůžkovin. Obecně zde platí, že nadměrný tlak na nervy můžeme i u rukou očekávat zejména v místech, kde se nervy nachází v bezprostředním sousedství jak kůže, tak i samotné kosti.
Je-li toto náš případ, a primární příčinou brnění rukou je tedy útlak nervů z velké části daný samotnými tělesnými dispozicemi, lze se skutečně velkou pravděpodobností očekávat, že k tomu, abychom se nepříjemného pocitu, například brnění s nímž se právě probouzíme, zbavili postačí zkrátka snažit se postiženou ruku pozvolna rozhýbat. Obvykle již po několika málo minutách bývá po starostech.
Samozřejmě ale nemusí vždy jít o pravidlo. Pokud totiž dochází k dlouhodobému útlaku nervu v oblasti tzv. zápěstního kanálu, pak je možné, že nepříjemné potíže nás budou pronásledovat po delší dobu, a dokonce mohou negativně ovlivnit naše obvyklé fyzické aktivity. Zpravidla jde o následek dlouhodobého jednostranného zatížení našich rukou, které může být přímo spojeno s výkonem náročnější fyzické práce, ale prakticky stejně tak často jde zkrátka o přemíru opakování omezeného rejstříku pohybů, kdy jsou ruce vystaveny nadměrné zátěži.
Protože se u tohoto druhu postižení brněním rukou často jedná o pozvolna vznikající problém, podobně zdlouhavá potom bývá i cesta k jeho nápravě. U mnoha pacientů pak dokonce nezbývá jiné východisko, než je provedení drobného chirurgického zákroku. Operativní řešení tady představuje uvolnění postiženého nervu přímo v zápěstním kanálu. Ten se totiž spolu s objevivšími se nepříjemnými pocity začíná zužovat, což je důsledkem růstu vaziva – což můžeme považovat za přirozenou reakci na dlouhodobější vystavení nadměrné zátěži. Zmíněný chirurgický zákrok se obvykle provádí ve znecitlivění daného místa.
Léčba tohoto druhu obtíží se sice samozřejmě odehrává i ve znamení podávání léčebných přípravků, a především doporučení fixačních pomůcek, jako jsou nejrůznější ortézy či fixační dlahy, ale bohužel ve větší části případů nebývá tato forma léčby příliš účinnou, a úlevu tak zpravidla přináší až popsaný chirurgický zákrok. Bylo by však zároveň velkou chybou za samospasitelný považovat i jej. Sice skutečně jde o jediný prostředek, jak se u chronických příznaků tohoto problému můžeme zbavit jednou provždy, ale ani zde není bezezbytku zaručena jeho účinnost. A to přesněji v tom smyslu, že i po jeho provedení v některých případech může dojít k opětovnému rozvinutí útlaku a tedy následně i brnění.
Nejnovější komentáře