Donedávna jsme znali jen tenisový loket. Snad každý se čas od času po dlouhé noci probudil s prsty, které necítil, a které nanejvýš pekelně brněly. Podobně si s brněním rukou zažili své mnozí diabetici či lidé trpící roztroušenou sklerózou. Na prahu jednadvacátého století však lékařská věda čelí nové výzvě – brnění rukou jako překvapivému důsledku naší vážně pro drobné mobilní telefony, které dnes už neodkládáme prakticky ani v ústraní koupelen či za volanty našich rychlých vozů. Proto v tomto směru dnes mnozí odborníci podporovaní armádou lifestylových novinářů razí nový pojem, který by byl více přiměřený současné zkušenosti: mobilní loket. O co jde?
V současné době jsme už i v západní Evropě svědky dosud nebývalého nárůstu počtu pacientů, kteří si v ordinacích svých lékařů stěžují na nepříjemné brnění prstů. Spolu s tím je tíží také jejich bolestivost, která se stupňuje především ve večerních hodinách. Často navíc nezůstává jen u postižení samotných prstů, ale bolest se dokonce dále šíří, až postupně postihuje často i oblast celého loktu.
Je však zároveň třeba zdůraznit, že ve valné většině případů se toto postižení netýká úplně běžných uživatelů telefonních přístrojů, ale spíše jde o problém těch, kteří mobilní přístroj mají za jeden ze svých klíčových pracovních nástrojů, bez nějž by byl výkon jejich pracovní činnosti naprosto nemyslitelný. Konkrétněji bychom tak tuto nejvíce rizikovou kategorii mohli zhruba vymezit jako osoby, které mají dlouhodobě mobilní telefon přitisknutý k uchu každý den déle než jednu hodinu.
Hlavní důvody, proč dochází k rozvoji popsaných nepříjemných příznaků jsou přitom poměrně zřejmé, a překvapí asi jen málokoho. Pokud si totiž podrobně začneme všímat způsobu, jakým telefonujeme, přesněji jednotlivých pohybů, které je k uskutečnění hovoru potřeba vykonat, pak zjistíme přinejmenším to, že aparát ke svému uchu přibližujeme v naprosté většiny případů stále jednou a tou samou rukou. Ta je potom přirozeně, pokud telefonováním strávíme delší čas, nucena snášet přílišné zatížení, které v dlouhodobém horizontu vede k naprostému přetěžování. Zvláště podstatné je zde pak především to, že i samotný úchop telefonu je vším, jenom ne pohybem, na jehož vykonávání bychom byli evolučně připraveni. Mít mobilní telefon přilepený na uchu totiž zároveň znamená také krčit ruku značně nezdravým způsobem. Výsledkem potom je, že takto znemožňujeme přirozenou cirkulaci krve právě v oblasti ruky, a krev se tak nemůže v potřebném rozsahu dostávat směrem k jednotlivým prstům.
Celou situaci navíc komplikuje fakt, že podobné jevy máme zpravidla sklon podceňovat. Vychovaní tím, že přeleželou ruku párkrát protřepeme, je po problému a můžeme se opět natáhnout, máme dojem, že podobně tomu musí být i u všeho ostatního. Ve skutečnosti ale je ale situace s dlouhodobým telefonováním komplikovanější v tom, že takto lze poměrně úspěšně přímo pracovat na postupném narušení motoriky rukou. Samozřejmě, že většina z nás netouží po kariéře houslového virtuóza, ale stejně tak si dlouhým telefonováním můžeme zavřít dveře třeba k pohodlnému psaní perem nebo dokonce i na klávesnici.
Jaké jsou tedy možnosti řešení, jsme-li tímto problémem ohroženi? Většina lékařů se shodne na tom, ideální cestou je začít používat handsfree sady. Pokud však nemůžeme, či je naše vášeň pro dosavadní způsoby telefonování silnější než naše vůle, měli bychom se vždy snažit alespoň co nejčastěji prostřídávat obě ruce, aby nedocházelo k nadměrné zátěži jen jedné z nich. Jinou cestou může být také začít používat speciální fixační pomůcky, s nimiž také budeme uléhat – v průběhu noci si potom postižené nervy mohou dostatečně odpočinout.
Nejnovější komentáře