Asi nejznámější a nejčastěji viditelným příznakem mentální bulimie jsou záchvaty přejídání. Člověk se přestává kontrolovat, co se jídla týče. Během velmi krátké doby, klidně i několika hodin, postižený zkonzumuje tolik jídla, že za normální situace by to nesnědl třeba ani za několik dnů. Na první pohled by se mohlo zdát, že se nejedná o nic závažného, ale to je omyl. Je to velmi nebezpečné.
Člověk, který má bulimický záchvat, je jakoby v transu. Sám není schopen kontrolovat, kolik jídla zkonzumuje. A právě to se stává velmi nebezpečné. Cpe se vším, na co přijde. Kombinuje i to, co by za normálních podmínek nikdo nesnědl. V okamžiku záchvatu, který může trvat od několika minut, až po hodiny, člověk není schopen určit množství, které ještě snese. Jedná o nebezpečnou situaci, protože hrozí nebezpečí prasknutí žaludku.
Pokud se člověk jednou za čas přecpe, tak to ještě neznamená, že trpí poruchou příjmu potravy. Bulimii můžeme diagnostikovat až tehdy, opakuje-li se tento jev alespoň podobu tří měsíců, dvakrát týdně.
Po prodělaném záchvatu přejídání následují u pacienta výčitky svědomí kvůli kaloriím, které pozře. Člověk po záchvatu si myslí, že udělal něco špatného a snaží se to napravit. Nejčastější podobou je zvracení. Do krku si pacienti strkají nejrůznější předměty nebo prsty. To může být ovšem velmi nebezpečné a mohou si poškodit hrdlo. Případně polykají projímadla, aby se vyprázdnili. Projímadla jsou ovšem taky velmi nebezpečná. Může dojít k odvodnění, dehydrataci organismu.
Člověk trpící bulimii vidí své tělo jako nedokonalé. Myslí si, že trpí nadváhou nebo obezitou, a přitom je velmi hubený. V zrcadle se vidí jako tlustý. Zkreslené představy o svém vlastním těle jsou velmi časté a jsou založeny na iracionalitě. Následně se u člověka může objevit nízké sebevědomí, deprese a podobné stavy.
Mentální bulimie je porucha příjmu potravy, které existují hned dva typy, a to purgativní a nepurgativní. Charakteristickým znakem pro purgativní typ je zvracení a podobné projevy vylučování potravy. Užívají se často léky, typu projímadla nebo se do krku strkají nejrůznější předměty, které mají vyvolat zvracení.
U nepurgativního typu je to malinko jiné. Během tohoto typu lidé nezvracejí, ani se jinak nesnaží potravu vylučovat. Místo toho podstupují velmi přísné diety a mnohdy i hladovění. Neužívají projímadla ani jiné prostředky, které se vyskytují v prvním typu. U tohoto typu je někdy teda velmi složité rozeznat bulimii hlavně ve svých počátečních fázích. Bulimie je totiž většinou charakterizována jako přejídání a následné zvracení. Tyto informace se na nás valí z médií. Právě proto může být bulimie rozeznána až v jejích pokročilých fázích, kdy už může být pozdě.
U každého člověka může mentální bulimie vypadat trošku jinak a mít jiný průběh, proto není dobré se zaměřit jen na obecně známé příznaky. Každý člověk je jedinečný a u každého tak můžou být úplně jiné příznaky. Diagnostikovat poruchu příjmu potravy by měl lékař. Ten jediný totiž může vyloučit i možnost výskytu nějaké jiné nemoci, která by mohla mít i nějaké vážné následky. Jsou totiž nemoci, u kterých se mohou vyskytovat podobné příznaky, jako u bulimie, a proto by mohlo snadno dojít k záměně. Jsou to například poruchy gastrointestinálního ústrojí, které se projevují zvracením podobně jako bulimie. Další onemocnění, podobné poruchám příjmu potravy, jsou neurologického nebo psychického rázu, konkrétně třeba deprese, obsedantní poruchy nebo třeba alkoholismus.
U některých pacientů se vyskytují příznaky jak mentální anorexie, tak mentální bulimie. V praxi se poté dává přednost v diagnostice mentální anorexii.
Většinou zásadním rozdílem mezi bulimii a anorexií je to, že u bulimie nemusí dojít k tak razantnímu úbytku na váze. Dále také nemusí dojít k vymizení menstruace.
Podle statistik je dokázáno, že asi jedna třetina lidí, kteří trpí bulimií, dříve trpěli mentální anorexií. Tyto dvě nemoci jsou teda velmi propojeny.
Nejnovější komentáře