Černý kašel ještě před zhruba sto lety představoval smrtelnou chorobu, která byla skutečným postrachem rodičů malých dětí. Ještě v polovině dvacátého století se přitom na území tehdejšího Československa touto chorobou každoročně nakazilo několik desítek tisíc lidí. Od roku 1958, kdy se začalo s povinným očkováním proti černému kašli, začaly stavy nemocných postupně výrazně klesat, až tato nemoc začala být považována za prakticky vymýcenou. O to větší však bylo překvapení lékařů i široké, když se na našem území během několika posledních let začal černý kašel opět vyskytovat. V loňském roce se potom toto onemocnění vyskytlo dokonce u téměř osmi stovek dětí, díky čemuž mohli lékaři hovořit o největším počtu nemocných černým kašlem za posledních osm let. O jaké onemocnění se jedná? A jakými nebezpečími našim ratolestem hrozí?
Černý kašel, jak napovídá již samotné pojmenování tohoto onemocnění, spočívá především v intenzivních záchvatech silného kašle. Patří k velice nakažlivým chorobám, což dokládají i celosvětová čísla – rok co rok černý kašel postihuje několik desítek milionů lidí, přičemž mu přes tři sta tisíc nemocných, zejména těch nejmenších, nakonec podlehne.
Velice rizikovým se ukazuje zejména způsob jeho přenosu. Kapénková infekce se totiž – nejen během vlastního kašle, ale i při prostém hovoru – nekontrolovaně šíří zejména prostřednictvím osob, které se samy nakazily před nedávnou dobou, a dosud tak na sobě nepozorují charakteristické příznaky onemocnění. Pro ilustraci zde dodejme, že následkem kontaktu takto infikovaného jedince s dosud zdravými osobami dochází k přenosu černého kašle v průměru u osmdesáti až devadesáti procent těch, kteří neprodělali očkování!
Jak jsme si již naznačili, černý kašel postihuje především malé děti, nejčastěji jím ochoří v období mezi třetím až pátým rokem života. Černý kašel se však zároveň v žádném případě nevyhýbá ani dospělým. U nich se naopak jeho průběh odehrává v netypických podobách, což celou věc dále komplikuje – nemoc se tak někdy nepodaří zavčas diagnostikovat, čímž se zvyšuje riziko nákazy v bezprostředním okolí.
Nepříjemný je stejně tak fakt, že první příznaky onemocnění černým kašlem přicházejí až relativně pozdě – zpravidla v horizontu týdnu až dvou od vystavení zdroji infekce. A i tehdy se mnohdy nejvíce blíží projevům obvyklého nachlazení. Takto černý kašel obvykle vypadá po dalších čtrnáct dní, aby následně došlo rozvoji skutečně charakteristických příznaků.
Těmi jsou záchvaty křečovitého kašle přicházející častěji během noci, kdy mohou trvat až minutu, a končit pískavými zvuky, po nichž často přichází zvracení. Nepříjemná je také relativně dlouhá doba, po níž se tyto záchvaty objevují: minimálně jde o dva týdny, stejně tak ale dochází k případům, kdy křečovitý kašel neustává ani po více než měsíci. V takovém případě často nemocní kojenci končí na nemocničním lůžku.
Pokud jde o dostupné možnosti léčby černého kašle, v prvé řadě musíme zdůraznit, že průběžný lékařský dozor je podmínkou každého uzdravení. Běžně se ordinuje léčba antibiotiky, které však bohužel nejsou všemocné – zmírní chorobné projevy, zkrátí dobu, po níž trvá riziko infekce dalších osob, ale samotnou nemoc nikdy úplně nezastaví. Vždy je tak třeba počítat přinejmenším s dvěma týdny léčby.
Za skutečnost, že se – i přes částečný návrat tohoto onemocnění do našeho prostředí – černý kašel nerozšířil v mnohem výraznějším měřítku vděčíme především faktu, že dnes známe účinné možnosti očkování. To je v České republice u dětí již asi padesát let povinné. Očkování probíhá prostřednictvím tzv. trivakciny, které kromě černého kašle brání i nákaze záškrtem a tetanem. Očkování přitom probíhá ve třech etapách. Nejprve v období od devátého týdne do pátého měsíce života, následně za dalších šest týdnů, poslední dávka vakcíny se potom podává po uplynutí dalších šesti měsíců.
Nejnovější komentáře