Podle dostupných údajů dnes cukrovkou trpí každý desátý Čech. Toto vysoké číslo, k němuž každý rok přibývá zhruba 40 000 dalších nových pacientů přitom není žádným specifikem naší země – vzestup počtu nemocných totiž hlásí prakticky všechny vyspělé země světa, díky čemuž se v posledních letech cukrovka stala jednou z nejvýraznějších civilizačních hrozeb. Rychlé pracovní tempo, vysoká míra stresu, nedostatek pohybu a zbrklé a nezdravé stravování. Tak by se daly v jedné větě shrnout hlavní příčiny tohoto rychlého nárůstu počtu nemocných. Přestává tak platit dřívější obraz cukrovky jako nemoci starých lidí, a nahrazuje je cukrovka jako hrozba, před níž není bezpečně ochráněn prakticky nikdo z nás ani z našich blízkých.
Právě z toho důvodu je jednou z nejdůležitějších zásad, jimiž bychom se vztahu k potenciálnímu propuknutí cukrovky měli řídit, nepodceňování prevence. Ta přitom spočívá především v pravidelném docházení na preventivní prohlídky, které se obvykle konají dvakrát ročně v ordinacích praktických lékařů. Právě zde totiž můžeme získat první informace o případných nejdůležitějších příznacích cukrovky – zvýšené hladině cukru a tuků v krvi.
Významu preventivních prohlídek by si přitom měli být nejvíce vědomi především ti, kterých se přímo týkají nejvýznamnější rizikové faktory. Sem patří především výskyt onemocnění cukrovkou mezi rodinnými příslušníky, samozřejmě také nadváha a obezita. Lidé, kteří ví, že jim už někdy byla naměřena vyšší hodnota cukru v krvi by se potom k jejímu opakovanému měření pochopitelně měli uchylovat častěji než ostatní, tedy určitě alespoň jednou za rok.
Pokud bychom měli stručně popsat cukrovku jako takovou, lze použít definici, podle které jde o chronické onemocnění metabolismu cukrů, kdy ve slinivce břišní dochází k narušení přirozeného vytváření a uvolňování inzulinu. Následkem toho dochází ke zvyšování hladiny cukrů v krvi, které nepříznivě ovlivňuje i nakládání organismu s ostatními látkami. Existují přitom dva druhy cukrovky – diabetes 1. a 2. typu.
Celosvětově je nejrozšířenějším druhem diabetes 2. typu. Právě tento druh cukrovky nejčastěji postihuje lidé vyššího případně středního věku, a především ty, kdo trpí obezitou. Spolu se zvýšenou hladinou cukru v krvi se v tomto případě objevuje často velice vysoký krevní tlak, a samozřejmě také zvýšená hladina tuků v krvi.
Obvyklá léčba tohoto druhu cukrovky směřuje především ke snížení nadměrné tělesné hmotnosti. Ke slovu tak přichází dieta, pacient by také měl věnovat více času pohybu. Součástí léčby je také podávání speciálních léků, tzv. antidiabetik, někdy potom také i inzulinu. U tohoto druhu cukrovky k jejímu odhalení dochází ve většině případů prostřednictvím preventivních prohlídek.
Oproti tomu diabetes 1. typu, postihující častěji mladší osoby zpravidla do 35 let věku, předjímají intenzivní pocity silné žízně a častější nutkání k močení. Častým průvodním jevem této varianty onemocnění je kromě toho také překvapivá ztráta hmotnosti, a především pocity silné únavy a ztráty dosavadního pracovního elánu.
Léčba diabetu 1. typu představuje výrazný zásah do organismu i celkového dosavadního stylu života. Pacient tak v tomto případě do svého těla musí doživotně aplikovat inzulin, a to nejčastěji v rozmezí tří až šesti aplikací denně (ty probíhají bud´za pomoci stříkačky nebo tzv. inzulinového pera). I zde je samozřejmostí výrazná proměna jídelníčku a životního stylu. Někdy zde lékaři také doporučují přistoupit k transplantaci slinivky břišní.
Snad ani nemusíme příliš zdůrazňovat, že diagnostika některého z druhů cukrovky představuje skutečně závažné ohrožení zdraví, a v žádném případě nelze doporučit, aby se ji kterýkoliv nemocný pokoušel ignorovat. Její důsledky totiž mohou být skutečně drastické: naprosté selhání činnosti ledvin, což vyústí v nutnost připojení na dialyzační přístroj, silné zhoršení zraku vedoucí až k naprostému oslepnutí, srdeční infarkt, amputace dolních končetin.
Zároveň však nutno uznat, že možnosti prožití plnohodnotného života, které stojí před nemocnými cukrovkou, během posledních desetiletí postoupily výrazně kupředu, a cukrovka tak v žádném případě není dostatečným signálem k jakékoliv životní rezignaci.
Nejnovější komentáře