Mononukleóza

Onemocnění mononukleózou patří k těm zrádnějším. A to přinejmenším ze dvou důvodů. V prvé řadě jde o to, že pokud jde o její příznaky, neškolené oko ji může velice snadno zaměnit se žloutenkou, a to proto, že tuto nemoc v některých případech doprovází zažloutnutí bělma. Aby celá situace nebyla tak jednoduchá, občas dojde pro změnu k tomu, že lékař může být v její počáteční fázi zmaten příznaky, které se jeví být dokladem angíny.

Druhým důvodem je potom skutečnost, že v naprosté většině případů nemáme ani potuchy o tom, od koho že jsme se touto nemocí vůbec nakazili, resp. na koho bychom si měli dát pozor. Je totiž prokázáno, že převládajícím způsobem jejího přenosu není kontakt s člověkem, který má evidentně horečku a není pochyb o tom, že je nemocný. Naopak jde zpravidla o zdravé osoby, které vůbec netuší, že by ve svých slinách mohly přenášet virus, a stejně tak na nich žádné změny nepozorují jejich nejbližší.

Určitou útěchou zdravému rozumu zde může být fakt, že častým způsobem přenosu mononukleózy je skutečně líbání. Lidové označení mononukleózy jako nemoci z líbání se tak v určitém směru opravdu zakládá na pravdě.

Zároveň bychom zde však měli dodat, že zdaleka nejde o způsob jediný, a přestat s líbáním tak v žádném případě nepředstavuje zaručenou formu prevence tohoto onemocnění. Stejně tak je totiž možné, že se mononukleózou nakazíme prostřednictvím předmětů osobní potřeby, či dokonce rukou, kterou si přenašeč krátce předtím otřel slinu. Ještě o něco pravděpodobněji však k infekci může dojít tehdy, pokud například s někým budeme společně popíjet z jedné lahve či sklenice.

Jak jsme si naznačili, počáteční rozvoj mononukleózy se může nést ve znamení signálů, že právě proděláváme klasickou angínu. Od ní se však mononukleóza obvykle liší v tom, že její průběh je o něco pozvolnější. Ale také tím, že pokud lékař doporučí nasazení antibiotik v domnění, že jde právě o angínu, příznaky nemoci v situaci, kdy by již měly ochabovat, neustupují. Naopak. Horečky se stanou ještě intenzivnějšími, a navíc se s velkou pravděpodobností objeví záhadná vyrážka.

Za této situace se tak ukazuje jako prakticky jediné řešení provedení speciálních krevních testů, které mohou bezpečně potvrdit, že opravdu nemáme co dělat s angínou, nýbrž právě s mononukleózou. K tomuto bodu je však třeba dodat, že ani správná diagnóza automaticky nemusí vést ke zdárnému konci. Charakter tohoto onemocnění je totiž takový, že jej v současné době není jednoduše možné vyléčit pouze podáváním spolehlivě účinkujícího léku. Jako naprosto klíčová součást léčby se zde totiž ukazuje především pečlivé dodržování doporučeného klidového režimu. A i tak jde o běh na dlouhou trať.

Vyhýbat se fyzicky náročným aktivitám, a vůbec nejlépe se držet na lůžku je totiž potřeba nikoliv po večerech či o víkendu, ale v některých případech třeba i po celý měsíc. Ani to však nemusí postačovat. Pokud totiž nemocný má tu „smůlu“, že k jeho koníčkům patří některý ze sportů či například turistika, měl by navíc počítat s tím, že si svou oblíbenou kratochvíli bude muset odepřít na dobu v průměru čtvrt až půl roku. Samozřejmostí by během tohoto období měla být zvýšená ostražitost: i prosté nachlazení se totiž v této fázi může stát závažným problémem.

sponzorovane odkazy