V průběhu uplynulých deseti let byli čeští lékaři nuceni konstatovat nečekaně vysoký nárůst objemu případů rakoviny štítné žlázy, a to dokonce až o čtvrtinu. Ročně tak v současné době dojde k úmrtí následkem thoto onemocnění u zhruba stovky lidí. Ačkoliv příčiny tohoto snad až alarmujícího zvyšování počtu nemocných nejsou jednoznačně popsány, jdno jisté je: pokud se podaří tuto formu rakoviny diagnostikovat včas, a stejně tak se začně i s její léčbou, existuje slušná naděje na uzdravení.
Co se týče jejich druhů, existuje množství odlišných nádorů týkajících se štítné žlázy. Stejně tak platí, že zatímco některé z nich jednoznačně řadíme k těm silně agresivním, které tak i při skutečně malém objemu vedou k rychlému šíření metastáz, u jiných nádorů štítné žlázy tomu tak naopak může být téměř přesně opačně.
Z pohledu zpracovaných statistik je rovněž možné říci, že vůbec nejrozšířenějším druhem nádorů štítné žlázy je na našem území tzv. papilární karcinom. Pro něj je typické především to, že patří k nádorům s pomalejším růstem, který se však i přesto může poměrně snadno ve své pozdější fázi dostat do oblasti mízních uzlin, či v méně obvyklých případech dokonce i do dalších orgánů, kde rovněž vytváří svá ložiska.
Pokud jde o alespoň základní charakteristiku pacientů, které papilární karcinom postihuje nejčastěji, pak vězte, že typicky jde o osoby na sklonku produktivního věku, což však v žádném případě nemusí být pravidlem! Žádnou výjimkou tak například nejsou ani pacienti z řad školáků.
Nádory štítné žlázy jako takové, tedy nikoliv pouze papilární karcinom, spojuje z valné části také to, že je můžeme zařadit mezi středně či dokonce „pouze“ málo zhoubné. I tak jde však samozřejmě z hlediska lidského zdraví o mimořádně závažné nemoci. Alespoň drobnou útěchu zde však může představovat skutečnost, že v současné době užívané léčebné metody jsou ve srovnání s jinými oblastmi poměrně účinné, a vývoj onemocnění tak lze jejich prostřednictvím výrazně ovlivnit.
Mechanismy či cesty, jakými nádory štítné žlázy vlastně vznikají bohužel opět nepatří k jednoznačně popsaným otázkám. Přesto je však dnes možné říci, že na vině zde může být jak ozařovní v oblasti krku, tak i případný radioaktivní spad. Spolu s tím lze říci, že větší počet případů registrujeme na územích, de je ve srovnání se zbytkem země nedostatek jódu. Stejně tak ale i u těch, kdo v příbuzenstvu mají někoho, kdo se již sám s rakovinou štítné žlázy léčí, či kdo sám uvnitř svého těla skrývá po delší dobu neléčenou strumu.
Celou situaci navíc mnohdy komplikuje také fakt, že vlastní nádor často není ve žláze možné nahmatat, ani rozeznat jakýmkoliv jiným způsobem. Pouze o něco později se však objeví tvrdý oblý uzel v oblasti žlázy. Ten navíc není citlivý na dotek, ani pacienta nebolí. Zpočátku je s ním možné téměř po libosti pohybovat, aby se až později stal pevně spojeným se samotným nádorem. Obecně lze proto říci, že skutečně jednoznačná a bezpečná diagnostika nádorů štítné žlázy si žádá speciální vyšetření založené na rozboru části tkáně ze štítné žlázy.
V případě, že skutečně dodje k potvrzení původního podezření, stojí pacient před čtveřicí základních způsobů léčby. Jednak lze přistoupit k chirurgickému odstranění celé štítné žlázy, kterážto technika je vůbec nejdůležitější součástí boje proti zhoubným formám nádoru.
Kromě toho se nabízí rovněž využití chemoterapie, tedy podávání speciálních léků, teré dokáží zastavit další růst rakovinných buněk, či je přímo zničit. K tomuto bodu je však nutno dodat, že v případě štítné žlázy se chemoterapie používá až jako ta úplně poslední možnost.
Ke slovu se proto zpravidla ještě o něco dříve dostane léčba zářením, a to buď v podobě kontorlovaného užívání radioaktivního jódu, či ozařování krku, případně také hormonální léčba, kdy se snažíme snížit produkci hormonů v hypofýze.
Nejnovější komentáře