Zánět spojivek skutečně v mnoha případech nepatří k tomu nejhoršímu, co naše tělo dnes může potkat. Zároveň to však nemusí platit úplně vždy a úplně u každého – záleží totiž na původu infekce i našem celkovém zdravotním stavu. Protože poměrně často ustoupí i bez zásahu lékaře, ať už za pomoci naší amatérské léčby či bez ní, můžeme se setkat s poměrně pestrým vějířem nejrůznějších amatérských rad, kterak se obtíží zaručeně a jednoduše zbavit. Problém je však tom, že se velká část poznatků tohoto zdravotnického kutilství nezakládá na pravdě.
V prvé řadě rádi vyvrátili tolik rozšířený názor či doporučení, že se zánětem spojivek je na místě zajít za lékařem až v situaci, kdy pro nás s ním spojené obtíže představují zásadní omezení našeho běžného fungování. Ve skutečnosti by totiž návštěva lékaře měla následovat vždy, kdy problémy přetrvávají po dobu delší než jen doslova pár dní. Množství výrazně nebezpečnějších očních nemocí, resp. zánětů jiných částí očí se projevuje příznaky, které laik nemá šanci rozeznat od „běžného“ zánětu spojivek. Typickým a zřejmě vůbec nejnebezpečnějším příkladem je zde akutní záchvat zeleného zákalu.
Druhým oblíbeným mýtem samozvaných léčitelů zánětů spojivek je potom teze, podle níž je v podstatě jedno, jestli zánět vůbec léčit budeme či nikoliv: údajně totiž u tohoto nemocnění nehrozí žádné závažné důsledky pro naše zdraví. K tomuto bodu stačí jen vzpomenout zánět spojivek vyvolaný sexuálně přenosnými chlamidiemi. Nejenže tato jeho varianta zaručeně může způsobit trvalé následky, především poškození rohovky nebo očních víček, ale co víc, v konečném důsledku dokonce může vést až k úplnému oslepnutí!
Mezi alergiky se stále poměrně urputně drží pověst o tom, že zánět spojivek je jakýmsi sezónním onemocněním, které udeří pouze na jaře či na podzim, a po zbytek roku tak není třeba se o zdraví spojivek obávat. Opět jde spíše o mýtus, než o výsledek dlouhodobějšího pozorování. Každý oční lékař vám totiž potvrdí, že nebezpečné v tomto ohledu může být i zima.
V zimních měsících totiž převážnou část našeho času trávíme v budovách, které je třeba vytápět, a kde je mnohdy také poměrně vlhko. A právě tyto charakteristiky představují popis téměř ideálních podmínek pro plnohodnotný život jak roztočů, tak i plísní. Navíc pokud se pohybujeme v domácnostech či obecně místech, kde se pohybují domácí zvířata, mohou zde zůstávat alergeny i po velice dlouhou dobu poté, co odtud zvíře zmizelo. Což platí speciálně v případě koček.
Se zimou je pak spojena také skutečnost, že jak mráz, tak obecně chladné ovzduší může podráždit nejenom oči, ale i nos či průdušky.
Vzhledem k tomu, že o zánětu spojivek se nejčastěji hovoří v souvislosti s šířením virů, bakterií či alergickými reakcemi, poměrně mnoho z nás zapomíná na to, že mezi rizikové faktory patří rovněž vystavení slunečnímu záření. Problém je pak navíc v tom, že ačkoliv někteří lidé sice uznávají význam nošení slunečních brýlí v prevenci zánětu spojivek, v zásadě už pak nepovažují za důležité přemýšlet nad tím, jaké že to brýle jsou vlastně vhodné. Řídí se tak zásadou, že cokoliv s tmavými skly postačí.
Ačkoliv pouliční obchodníci s lacinými modely si nad touto filosofií dozajista mnou ruce, oční lékař by už tolik nejásal. Sluneční brýle bez poctivého UV filtru totiž sice brání přímému oslnění, ale právě v tom spočívá jejich nebezpečí. Oko má totiž následně tendenci rozšířit zorničku, a UV záření se pak do něj dostane v mnohem větším množství. Výsledek? Značné riziko nebezpečného narušení oční sítnice.
Nejnovější komentáře