Oči jsou jedněmi z vůbec nejzranitelnějších orgánů lidského těla. Nejde jen o to, že oko je mimořádně citlivé na dotek, ale v našem případě především o jeho nedostatečnou schopnost zabránit přístupu infekce. Spojivky samy o sobě jsou na tom ještě hůře. Přenos virů, který stojí za rozvojem nejčastější formy tohoto onemocnění, je proto značně ulehčen, a jejich šíření, ať už skrze přímý kontakt s již nakaženou osobou, či s jejími osobními věcmi, tak nestojí v cestě téměř nic. Podobně je tomu i s bakteriemi zodpovědnými za jak „jarní“, tak i „zimní“ záněty, chlamidiemi i alergeny.
Snažíme-li se proto najít hlavní příčiny vzniku tohoto onemocnění, není naše cesta příliš dlouhá. Všechny existující formy zánětu spojivek totiž spojuje právě skutečnost, ke styku citlivé spojivky s nebezpečnými původci zánětů může dojít velice snadno. Samotné příčiny přitom můžeme zjednodušeně rozdělit na infekční a neinfekční, alergické či spojené s projevy některého jiného onemocnění.
Pokud se blíže zaměříme na oblast zánětů spojivek v důsledku kontaktu s infekcí, pak zjistíme, že zde ze statistického hlediska výrazně dominují záněty vyvolané viry. Tvoří totiž až devadesát pět procent ze zaznamenaných případů. Získat zánět spojivek virového původu je pak obvykle zejména otázkou styku s některým předmětem osobní hygieny, jež již infikovaná osoba stihla potřísnit očními sekrety či například slinou. U mladých pacientů se pak virové formy zánětů často objevují také v reakci na možné záněty horních cest dýchacích.
Pokud jde o záněty spojivek vyvolané bakteriemi, zde je přenos infekce často spojen s původci kapavky, ale stejně tak i meningitidy. Kromě nich může jít také o streptokoky či stafilokoky, pro něž je zde charakteristický například stav, kdy jsou spojivky už na první pohled krvavé. Některé chronické formy bakteriálního zánětu spojivek dále vyvolávají také určité střevní bakterie.
Ke zmíněným neinfekčním formám zánětů spojivek řadíme záněty vyvolané vlastními zásahy do oblasti očí, ale také tzv. suché záněty. Tedy případy, kdy hlavní problém spočívá v nedostatečné tvorbě slz, resp. jejich nepřirozeného složení. Zásadním důsledkem zde pak je to, že se oči nedaří svlažovat způsobem, který je pro jejich fungování optimální.
Nejohroženější skupinou jsou u této formy zánětů zejména ženy procházející obdobím klimakteria. Situace je navíc o to složitější, že k propuknutí onemocnění v převážné většině případů dochází bez viditelné předchozí příčiny. Druhou možností je zde pak přítomnost tzv. Sjogrenova syndromu, jehož průvodním znakem je mimo jiné i nedostatečná tvorba jak slz, tak i slin.
Zánět spojivek se však může objevit i u osob, které se potýkají s chronickými záněty víček. Problémem je zde především skutečnost, že ačkoliv tyto potíže přímo nevedou k nedostatku slz, nepříznivým způsobem silně ovlivňují složení slz – zejména co do obsahu tuků.
V případě zánětu spojivek alergického původu je kauzální řetězec poměrně prostý: postižená osoba je vystavena některé z látek, které u ní vyvolávají alergickou reakci. Samozřejmě nemusí jít jen o pyly, ačkoliv právě ony stojí za značným rozšířením tohoto druhu zánětu v jarních měsících, ale také například o plísně aktivní zejména na podzim, stejně jako domácí zvířata či některé kosmetické přípravky.
Nejnovější komentáře